Psýché - Diskuse

Příklad 1. – zpracování strachu ze zesměšnění
                 – potíže klienta – svírání krku, žaludku a tlak na hrudi

Vidím šapitó cirkusu, jdu dovnitř do stanu. Všude dokola vidím lidi. Cítím strach, chvěji se po celém těle, svírá se mi krk a silněji mi tluče srdce. Jsem žena, cikánka, mám na sobě barevnou sukni a nabízím nějaké tretky. Není mi to příjemné, že tu jsem, budou se na mě lidi zase koukat. Cítím chvění na rukou a na zádech, lehkou tíhu na krku a stažený žaludek, také se mi hůře dýchá. Teď se mi klepe celé tělo a mám myšlenky-nechci na ně koukat a dokud nebudu muset, tak tam nepůjdu, budou se mi smát. Jdu pryč, aby mě nikdo neviděl. Cítím úlevu, utíkám od toho pocitu, že na mě koukají. Mám už jen malé chvění v rukou a na zádech. Za půl hodiny se uklidňuji, už je to dobrý. (Klientka vysvětluje, že tyto pocity zná i z tohoto života, když má dělat něco, co sama nechce). Při opětovném procházení událostí vnímá nové pocity – mám těžké nohy a sucho v krku. Krk mám ale už volný, srdce mi buší míň, na žaludku cítím tíhu a na prsou silný tlak. Napadá mi teď silná myšlenka - půjdu pryč. Odcházím, cítím úlevu, za půl hodiny se už cítím dobře. Protože v této události není příčina klientových potíží, hledáme starší událost se stejnými potížemi.

===================================================================================

Příklad 2. – zpracování strachu z nového, který doprovází myšlenka - nevím, co se mnou bude dál
                 - potíže klientky – v hrudi „koule“, stažené hrdlo, křeč v břiše

Mám obavu z udržení zaměstnání- v hrudi jako bych měla kouli nebo kámen, cítím paniku- mám stažený hrdlo a v břiše křeč. Je to nejistota, ty pocity znám dobře. Mám tlak na hrudi zepředu i zezadu, a obavu, abych nezůstala ve vzduchoprázdnu. Buší mi srdce a celé tělo je jako jeden nerv. Lehám si, usínám. ( Po 1.průchodu událostí klientka vysvětluje, že se jedná o strach z „nového života“, ze změny a má obavu, že neobstojí ) 2.průchod stejnou událostí – nervózně chodím, mám stažené hrdlo, bolí mne břicho a sama sebe přesvědčuji se, že to zvládnu. Cítím tlak na hrudi, špatně se mi dýchá a buší mi srdce. Celkově jsem sevřená a v hlavě se mi honí myšlenky – tohle není svoboda a volnost, musím s tím něco udělat. Mám radost z toho, že odjíždím z domova i když mi to všichni rozmlouvají. ( Tělesné pocity má klient o něco menší, uvědomuje si, že reaguje na to, co říkají příbuzní. Protože se v tomto případě nejedná o příčinu klientových potíží, hledáme podobnou starší událost) Je rok 1250. Je tma, zima, vedou mě pryč. Bojím se, co se bude dít, nechci to přijmout. Mám stažený hrdlo, bolí mne žaludek, na hrudi mám tlak- je to úzkost, celá se chvěju. Cítím se ponížená, třese se mi celé tělo, nejraději bych se vrátila zpět - bojím se jít tam, kde to neznám, protože nevím, co se tam bude dít. Chci být na vše připravena, mám strach a chvěju se. Hází mě na zem, cítím, že se na mě něco valí - kámen. Něco mi říkají - teď už nebudeš tak volná, už nebudeš na obtíž. Cítím hruď, břicho, mám polámaný žebra, mám úzkost na celém těle a myšlenky - co se mnou bude, chci pryč, já tady nebudu. Vidím pavouky, otřásám se odporem, ale nemohu se hýbat, mám stažený hrdlo a sucho v puse. Jsem uvězněná pod kamenem proti své vůli, budu ráda, až to budu mít za sebou. Tři dny tam slábnu, nejraději bych posunula čas, ale vydržím. Opouštím tělo, jdu do světla. Je se mnou průvodce, který mě vždycky odvádí. Ve světle se cítím dobře, jsem tu doma. V dalších průchodech touto událostí si klientka také uvědomuje, že jí vadí smích těch, co jí vlečou, rve jí to uši. Objevují se jí další myšlenky- kdybych alespoň věděla, co bude dál, nechci tam být, jak dlouho to bude ještě trvat. Paniku a strach už nemá, jen cítí hrdlo a hruď a je už klidnější. Nepříjemné pocity při opětovném procházení událostí postupně mizí, klientka se cítí dobře a zaměřuje se více na budoucnost. S údivem také zjišťuje, že jí už nevadí pavouci, má dokonce myšlenku - ať si lezou. Uvědomuje si, že toto není poslední život, že má možnost pokračovat v dalších životech. Klientka se cítí dobře, nemá žádné bolesti. Vše je zpracováno, hledáme další událost hlouběji v minulosti se stejnými potížemi

===================================================================================

Příklad 3. – zpracování prenatálu a porodu
                 -potíže klientky - hučení v uších, bolest hlavy, třes celého těla, špatně se jí dýchá

( Vraťte se k okamžiku , kdy jste po početí v těle) – cítím stísněnost, bolest v hlavě a uších – maminka se s někým hádá. Někdo jí obviňuje, že chce s dítětem zůstat sama, je to babička. Je mi 1 měsíc, máma říká, že to zvládne, že to dítě chce. Cítím z mamky stres, působí to na mne - rychleji dýchám,třesu se, cítím tlak na hlavě, buší mi srdíčko a hučí v uších. Je to pořád stejné, pořád s babičkou bojuje - cítím po těle neklid, třes, nechci aby se hádaly, z toho mě bolí uši – mám strach. Teď mi jsou asi 2 měsíce, maminka se na mě těší, z toho je mi fajn, líp se mi dýchá a jsem v klidu. Je mi asi 5 měsíců, klepu se na celém těle, mamka brečí. Cítím její smutek a lítost, hůř se mi z toho dýchá. Mám vztek, že jí nemůžu pomoci, že to nejde – mám hodně velký tlak v hlavě, těžkne mi. Mamka je u doktora, mačká jí břicho, Nelíbí se mi to. Brní mi levá ruka, dělá se mi špatně od žaludku – maminka na mě přenáší svůj stres. Cítím nepříjemný teplo, maminka leží v nemocnici. Teď mi je 7 měsíců, hlava mě hrozně bolí, zmenšuje se prostor, brní mne ruce a bolí P kyčel. Je mi 7,5 měsíce, maminka má stále větší radost. Nemůžu hýbat hlavou, špatně se mi dýchá, je mi teplo až horko, maminka má horečku. Někdo křičí, slyším hluk. Jsme v nemocnici, je tu více maminek. Bolí mne kyčel a mám sevřený žaludek. Je mi hodně špatně, chci ven. Je mi 8 měsíců, cítím velkou bolest v pravé kyčli, nemůžu s ní hýbat, mám bolest v hlavě do týla – už se mi tady nelíbí, chci pryč, je mi špatně. ( Klientka v tomto životě má snahu opouštět místa, kde má pocit, že je na ní vyvíjen tlak a kde má pocit, že nemá volnost pohybu a je tam málo místa – např. v práci, doma apod., dělá se jí z toho špatně. Do porodu zbývá 14 dnů, maminka je v nemocnici, obě se cítíme dobře, ale mám těžkou hlavu. Je to asi tím, že jsem vzhůru nohama, jinak se nic neděje. Už zbývá jen pár hodin, hůř se mi dýchá, je mi špatně od žaludku, mám tíseň na plicích – nelíbí se mi tady, chci pryč. Už tady není voda. Brní mne ruce, nemůžu se nadechnout a něco mě tlačí ven. Vnímám světlo a je mi špatně od žaludku. Mám strach co bude venku, cítím stísněnost – je to strach z okolí. Cítím tlak na spánky a na čelo, cpu se ven, jde to docela dobře. Někdo mi drží hlavu. Jsem venku, stříhají mi šňůru, myjí mne a dávají do inkubátoru – dobře se mi tam dýchá. Dávají mne k mamince na pití, to je dobré, ale bolí mne žaludek. Je to strach z obavy, že mě od ní odtrhnou. Mezi miminkama je mi dobře, nejsem tam sama. Je 3 dny po porodu a už je mi dobře. Při hodnocení události si klientka uvědomila, že vnímala i stresy, strach a vztek maminky – jakmile k tomuto uvědomění došlo, snížila se jí okamžitě intenzita nepříjemných pocitů. Po několika průchodech touto událostí nemá klientka již žádné potíže, cítí se dobře, je zvědavá na to, co tam venku bude, cítí radost a u mamky je jí dobře . Tato událost je zpracovaná, sezení je ukončeno

===================================================================================

Příklad 4. – klient má problém, má-li snahu mluvit – dochází k paralýze řeči
                 - cítí se bez energie, mívá toporné pohyby, trápí ho kašel, pobolívá ho krk a na hrudi
                 - (klient vyzkoušel řadu metod-homeopatii, reiki, holotropní dýchání, navštívil v průběhu několika let i známé regresní terapeuty – zatím bez výsledku )

Klientovi se postupně vybavuje několik události z tohoto života – od příchodu na sezení, přes zážitky ze školy a školky. Ve všech cítí topornost těla, svírání na hrudi, krku, bezmoc. Sám tento stav označuje jako paralýzu projevu. ( Nalezené události ale nejsou příčinou potíží klienta, proto hledáme události, ve kterých se mu něco opravdu stalo – kde je příčina jeho potíží). - Je 1. světová válka, jsem pilotem dvouplošníku. Na hlavě mám koženou helmu. Vidím planinu, kopce, teď i řeku. Je to ve Francii. Cítím vibrace, zleva na mě střílí. Najednou vnímám dopředný tah, jako vír, zem se rychle přibližuje. Ještě než dopadnu na zem jsem mimo tělo, vstupuji do pravotočivého víru, cítím se jako bych prošel tunelem, jsem v jiným světě. ( V dalších průchodech událostí si klient uvědomuje více podrobností, pocitů a souvislostí ) - letím, vidím „včeličky“, vnímám úlek na hrudi jako pálení a svírání – jsem zasažen střelama do krku a hrudi, mám zapadlý konec jazyka. Jsem přidušenej, kašlu, nemůžu se nadechnout. Je to způsobeno krví v krku z průstřelu, jdu z těla ven – nic už necítím, je konec. Po několika dalších průchodech touto událostí nepříjemné pocity mizí, klient má k události neosobní vztah, nic nepříjemného z události nepociťuje a cítí se dobře. Událost je zpracována, sezení je ukončeno. Klient se po návratu do současnosti cítí dobře a je udiven, že nemá žádné potíže, ačkoliv při sezení intenzivně vnímal stejné bolesti, které v současnosti míval a to řadu let.

==================================================================================